Životopis Bindu

Přeji Vám krásný den a děkuji, že jste navštívili naše stránky o.s. Bindu :)

Asi by bylo na místě, abych se Vám trošku představila a pověděla něco o tom, proč a jak Bindu vzniklo a kdo za tím stojí.

Jmenuji se Petra Paličková, narodila jsem se 7. 2. 1983 v Ústí nad Labem, kde jsem do svých 3 let žila. Následujících 16 let jsem strávila na krásném venkově plném zvířátek, v Českém středohoří. Znamením jsem vodnářka s ascendentem ve váhách, od roku 2006 vegetariánka, náboženské vyznání - Láska ;)

• V roce 2002 jsem v Ústí nad Labem vystudovala Obchodní akademii a absolvovala kurz Průvodce cestovního ruchu. Poté jsem odešla na 10 let za studiem do Prahy.
• V letech 2002-2005 jsem v Praze vystudovala Diplomovaného specialistu v sociálně právní oblasti. Současně jsem absolvovala dvouletý kurz a stala jsem se lektorem primární prevence sociálně patologických jevů.
• Roku 2005 následovalo magisterské studium na Karlově univerzitě, Husitské teologické fakultě – obor Psychosociální studia a teologie.
• Mezitím jsem si po 5. ročníku "odskočila" studovat ještě bakalářské studium Sociální a charitativní práce, které jsem rok po té - v roce 2011 absolvovala s červeným diplomem.
• V červnu 2012 jsem dokončila magisterské studium Psychosociální studia a teologie.

Pro informace o Indii je má bakalářská práce na téma Problematika vzdělávání dětí a dětské práce v jižní Indii, k dispozici ve zkrácené a upravené podobě na webových stránkách, v sekci Dětská práce v jižní Indii. Diplomová práce na téma Charitativní organizace, jako významný prvek v pomoci rozvoje školství v jižní Indii, která byla státní komisí u obhajoby navržena, abych práci publikovala, přibude brzy.

Během mých studií - denního studia na vyšší a vysoké škole, jsem od začátku pracovala, abych se v Praze sama uživila a jak jen to šlo, šetřila jsem na cesty do Indie. Nebylo to mnohdy vůbec lehké to vše skloubit, ale věřila jsem svým snům, šla si za svýma podařilo se... :)

Indie je duchovní kolébkou východní moudrosti, země plná vůní, barev, přírodních krás, ale na druhou stranu plná velkých paradoxů, nezměrných sociálních rozdílů a obrovské bídy. Přesto Vás tato země svým kouzlem a energií doslova uhrane.
Již od svých 16-ti let se zajímám a o východní filozofii, hinduismus, buddhismus a všechny možné duchovní nauky. Indie vždy byla a je zemí, která mě svou kulturou a filozofií fascinovala a přitahovala. V roce 2007 se mi podařilo Indii poprvé navštívit. Od té doby jsem měla to štěstí navštívit Indii zatím čtyřikrát, vždy na necelé 2 měsíce, v lednu a únoru. Okamžitě, jak se má chodidla dotkla této posvátné půdy, jsem se do této země zamilovala. Měla jsem pocit, jako když jsem zpátky doma. Tato země se hluboce dotkla mého srdce a mé duše. Má cesta do Indie vedla za meditací do malého městečka Puttaparthi, na jihu Indie ve státě Andhra Pradesh, do Ašrámu Prashanthi Nilayam (Sídlo Nejvyššího Míru) k mému velkému indickému duchovnímu učiteli – guruovi Satja Sai Babovi. Energie a Láska na tomto posvátném místě, mě doslova očarovala...
To se nedá ani popsat, to se musí zažít :)

Při mé první návštěvě této čarokrásné a zároveň drsné země, jsem si velmi oblíbila malé indické děti. Doslova jsem se do těch jejich nádherných velikých čokoládových kukadel zamilovala. Nádherné a zároveň smutné oči malých Inďátek, jejich drobné hubené postavičky a bezelstný upřímný úsměv malých špuntíků se mi vryli hluboko do duše a ihned si získali celé mé srdce.
Bohužel podmínky v jakých zde většina dětí a jejich rodin žije, jsou velmi žalostné a člověk se neubrání vnitřnímu pláči, když tu situaci vidí na vlastní oči. Nádherné a zároveň smutné oči indických dětí na ulici, vzbuzují hluboké emoce a soucit, který se hluboce dotkne Vašeho srdce.

Indie je země, kde jsou obrovské sociální rozdíly, zvláště město versus venkov. Města jsou přelidněná a na jedné straně žije bohatá skupina obyvatel, kde luxus nezná mezí a hned vzápětí, za končící zdí, člověk může vidět největší lidskou bídu, o které neměl ani potuchy, že je v jednadvacátém století možná. Tyto paradoxy jsou velmi smutné a nejvíc tím vším trpí děti. Velmi mnoho dětí v Indii nenavštěvuje školská zařízení, ač školní docházka je v Indii povinná a bezplatná. Většina rodičů ale nemá finanční prostředky na školní uniformu a školní pomůcky, a také je zde velký problém s infrastrukturou. Mnohé děti musejí do školy docházet i několik hodin pěšky, autobusy tam z odlehlých vesnic nejezdí. Rodiče proto pak děti raději využijí, jako pomocnou pracovní sílu, protože je to tak pro ně výhodnější. Velký počet dětí v Indii tak musí mnohdy už od svých 5 až 6 let pracovat. Děti jsou často nuceny pracovat ve velmi tvrdých podmínkách, které mají velice neblahý vliv na jejich fyzický a psychický vývoj. Není žádnou výjimkou, že jsou děti při této práci týrány a mnohdy i sexuálně zneužívány. Musí pracovat kolikrát až 18h denně, dostávají neplnohodnotnou stravu, ve velmi malém množství, aby poté nebyly unaveny a mohly dál odvádět svou práci. Když i přesto na ně po tvrdé práci dolehne únava, jsou bité holí, aby se probraly a dále pracovaly. A to vše za 1 až 2 rupie na den (1 rupie = cca 0,75 haléřů).
V poslední době je zde také velice rozšířeno tzv. novodobé otroctví, kdy zadlužení rodiče své dítě třeba na 10 či 20 let prodají do továrny, aby jim splácelo jejich dluhy…

Budoucnost těchto dětí je zde velmi ohrožena. Nedostatečným vzděláním, negramotností a dětskou prací se děti dostávají do bludného kruhu, ze kterého sami bohužel nemají úniku. Statistiky neziskových organizací uvádějí, že v Indii pracuje na 50 milionů dětí… což je naprosto šílené. (Podrobnější informace naleznete v mé bakalářské a diplomové práci.)

Tato smutná situace se mě při mé první cestě velice dotkla a moc mě trápila. Když jsem se chystala podruhé meditovat do Indie na konci roku 2007, stále jsem viděla před očima ty nádherné děti z ulice... Špinavé, otrhané, žebrající, doprovázející Vás na každém kroku po ulici, natahující hubeňoučké ručičky v domnění, že Vy jste bílý milionář... a jejich oči a duše přitom tiše pláčí... A tak jsem se rozhodla mezi svými přáteli uspořádat malou sbírku plyšových hraček a pastelek. Byla jsem moc ráda, že oblíbené plyšové hračky z dětství, které dělaly radost mým přátelům, potěší následně další děti na druhé straně světa, které nemají takové štěstí, jako my tady.
A že jsem těch věcí do Indie tehdy tedy doslova táhla... :) A to jsme se zrovna rozhodly se třemi kamarádkami vyrazit hned ze začátku trošku cestovat a jet až dolů do Keraly k moři, což byla z Bangalore pěkná dálka... Sotva jsem vystoupila z místního "autobusu", byla jsem celá zpocená a záda mě po pár krocích bolela od krosny, která byla z poloviny plná pastelkami a plyšáčky... Kolikrát jsem si po té cestě celá splavená říkala, že to vše věnuji prvním dětem na ulici...a bude... Ale nedalo mi to, chtěla jsem to dát až těm nejchudším z nejchudších, v zapadlých vesničkách. No a vyplatilo se, to "přetrpět" :) Dole na jihu Indie jsem objevila vesničky, kde udělaly plyšové hračky spousty dětem moc radosti. Zvláště v malých chudých školičkách. Hned první mě ale zaujala jedna holčička, kterou jsem pak až do konce pobytu měla neustále před očima...

Jeli jsme rikšou malou vesničkou a kdesi na konci světa jsme na chvilku zastavili, že si rychle vyfotím velký keř "naší vánoční růže". Záhy po tom, co jsem se otočila, jsem uviděla dole v příkopě malou chatrčku, kde stála roztomilá holčička se svým tatínkem. Vyměnili jsme si s tatínkem úsměvy a já se vrátila do rikši pro plyšáčka a pastelky, a nesla je dívence. Holčička byla nádherně kouzelná a koukala na mě jak z jara, co tam dělám a co jí to nesu. Bylo očividné, že neviděla v životě bílého člověka, natož aby jí někdo cizí jen tak něco dával. Byla to celé dost humorná situace, a pro mě chvíli dost rozpačitá, když dívenka nevěděla, jak má reagovat a jen přede mnou stála a nechápavě na mě hleděla, svýma nádherně velkýma čokoládovýma kukadlama :) Načež ji tatínek stojící vedle ní pobídl, ať si plyšáčka vezme. Holčička si teda malého gremlinka vzala a stále na mě nevěřícně a němě hleděla. Tatínek se usmíval a moc děkoval. Když jsem se s nimi rozloučila a pomalu se vracela k rikše, holčičce to najednou "došlo", že to je asi hračka a dárek pro ni. Najednou se ty její kukadla nááádherně rozzářila a její tvářička se celá zaradovala a rozesmála, a běžela za mnou a radostně mávala. Mě to v tu chvíli doslova osvítilo :) Vidím tu situaci a nádhernou holčičku jako dneska. Tato malá – velká příhoda mě tak nabila radostí a tato malá nahatá princezna a její oči mi nikdy nezmizeli z paměti, a ze srdce. Onu krásnou holčičku můžete vidět na hlavní straně webu a Fb ;)

Toto rozkošný piňďátko bylo podnětem, kdy jsem se po návratu z Indie rozhodla, proč to nezkusit a nerisknout a nepomáhat těmto dětem v Indii oficiálně. I kdyby to mělo být jen o tom, vozit jim tam pár hraček, které rozzáří jejich tvářičky a dušičky a alespoň něco jim na chvilku vnese do těch smutných, a zároveň nádherných očiček trošku radosti. A tajně jsem si přála, co třeba, kdyby se i podařilo a sehnaly se nějaké finance a mohlo by se tam těmto chudým dětem a dětem z ulice pomáhat k jejich vzdělávání, protože bez alespoň základního vzdělání nemají tyto děti šanci na šťastnou budoucnost, de facto na skoro žádnou budoucnost. A tak jsem si řekla, že to prostě risknu! Ty oči těch dětí... neustále hluboce promlouvali do mé duše. Mé srdce mi říkalo: Ano, to je ono, má to smysl! A já cítila, že nic není nemožné. Tak jsem začala tuto myšlenku přiživovat a v srdci si přála, moci tam těmto dětem alespoň malinko nějak pomáhat...

Když jsem Indii a místní školičky navštívila s dalšími dárky po třetí, v roce 2009, měla jsem jasno a začala jsem myšlenku pomáhat iňďátkům pomalu realizovat. Zahnala jsem všechny strachy, sebrala jsem odvahu a řekla si, ano jdu do toho! Jsem na to sice sama, nevyznám se v legislativě a nevím, jak to chodí s pomocí do zahraničí, ale když člověk chce a věří svým snům a tomu, že může pomoci a chce ze srdce pomáhat… tak Vesmír se spojí a ono mu to všechno vyjde vstříc… :) A tak jsem si vše nastudovala, pozjišťovala a v listopadu 2010 oficiálně založila občanské sdružení Bindu :)

Slovo bindu pochází ze sanskrtu a znamená to esoterický bod bez veličiny, tečka, kapka. V tantrajógických pojednáních představuje velmi hluboký metafyzický princip obvykle vystihující prapůvod všeho v absolutní jednotě. Bindu je také obsaženo ve velkém posvátném indickém symbolu OM ॐ. Více se o bindu a Om můžete dozvědět na dole hlavní straně webu.

Mým přáním a snem bylo navázat v Indii spolupráci s nějakou důvěryhodnou místní chudou školičkou či sirotčincem a ty podporovat. Následně pak kdyby se dařilo a sehnaly se finance, tak postavit školičku pro sirotky, kteří jsou na tom v Indii nejhůře, a budoucnost je nečeká žádná ba naopak, je to boj o jejich holý život. Ale zároveň jsem měla obavy, co já kde sama v obrovské Indii zmůžu... A jak pak z ČR dohlížet, zda jdou peníze opravdu tam, kam mají a že je tam místní nezneužijí. A tak jsem se modlila, že jestli to tak má být, že ono to přijde a věřila jsem a cítila, že jdu správně.

Sama jsem jako studentka neměla v tu dobu ale žádné finance, bylo to tak tak v Praze se studiem a prací na přežití, takže cesta do Indie nejbližší rok nehrozila bohužel. Ale já neustále viděla určitou vizi a v lednu následujícího roku (2011) jsem se viděla v Indii. Načež ani ne měsíc po založení Bindu, 14 dní před Vánocemi, se začaly dít doslova zázraky... :))

V listopadu jsem vypracovala jeden projekt v rámci mé bakalářské a diplomové práce, ohledně Problematiky vzdělávání dětí a dětské práce v jižní Indii a poslala jsem žádost nadaci Nadání, pro nadané studenty, že to jako zkusím, třeba se jim to zalíbí a vyjde to... No a 14 dní před Vánocemi mi přišlo rozhodnutí, že mi za výborné studijní výsledky a vypracovaný projekt dávají studijní stipendium na cestu k zrealizování mé studijní práce :) A to prý zcela výjimečně, protože běžně udělují tato stipendia, jen když je to na celý semestr. Můj projekt byl "jen" na 2 měsíce, ale jim se to tak líbilo, že to bylo sociálně zaměřené a mělo to hlubší smysl, že mi udělili výjimečnou výjimku a dali i nejvyšší částku, která byla v té době možná, a to 10 tis. Kč. :) K tomu den před touto radostí mi z ničeho nic volala jedna kamarádka mých rodičů, která vlastní velkou firmu a sama v Indii byla, že se doslechla, že jsem založila sdružení na podporu vzdělávání dětí v Indii a že by mi ráda pomohla a přispěla mému sdružení. A tak že mi věnuje finanční dar na letenku do Indie... No takže já se během dvou dní dozvěděla, že má vize, kterou jsem měla už od léta před očima, se naplní a za 3 týdny frčím do Indie! :))) Ve škole už jsem měla natrénováno, takže klasika, zkouškový nezkouškový… rychlostí blesku jsem dodělala zkoušky, co šlo stihnout (to Vám byla najednou zase motivace do učení :) a 10. ledna (datum, které jsem přesně měla celou dobu na mysli :) jsem odletěla do Indie... :)))

Pouhé 4 dny na to, jsem se v Indii "náhodně" seznámila s úžasnými manželi z Ameriky, kteří založili v Indii indicko-americkou nadaci - domov pro děti: Children's Project Trust a zůstali zde žít a zachraňovat zubožené děti z ulice. Když jsem si poprvé podala s Michaelem (otcem celého projektu) ruku, okamžitě jsem věděla, že to je to ONO, že mám zacíleno! Tak hluboký a nádherný pohled, plný Lásky a obrovské energie, při našem seznamování, jsem ještě nezažila... Okamžitě mnou projela husí kůže a já věděla, že jsem tady u cíle :))) V tu ránu ze mě všechny mé strachy a obavy, co a jak a kde, a jak pomáhat... a co kde já sama zmůžu... odpadly. Když jsem se následně objímala a smála s nádhernými dětičkami, které byly ve velmi zbídačeném stavu zachráněné ze špinavé a nebezpečné ulice, a strávila jsem s nimi v Indii mnoho nádherných chvil, věděla jsem okamžitě, že tady je mé místo a tady jsem na správném místě, kde je potřeba pomáhat. Z tohoto setkání vzniklo krásné a velké přátelství a moc silné pouto, jak s dětmi, tak s Michaelem a jeho ženou Aleli, tak i se všemi, co se snaží této krásné nadaci pomáhat. Také s rodinou ve vedlejším státě Karnataka a skvělým manažerem stavby Rajeshem, který dohlíží ve vesničce Coorg na stavbu nového domova a školičky, kam se brzy děti společně s dalšími 70 zachráněnými přestěhují. Podnikla jsem sem úžasnou výpravu. Buduje se zde v krásné džungli v horách opravdu nádherný a unikátní domov a škola pro opuštěné děti ulice.

Lidé zde, kolem tohoto celého projektu a celé nadace a domova, jsou všichni neskutečně krásní lidé s obrovským srdcem a já se před nimi hluboce klaním a hluboce smekám, co dokázali a kolik v sobě všichni mají Lásky, pokory a pomoci. Tolik obrovské síly, úsilí, odvahy a víry mají ve svém velkém srdci, že se jim podařilo vytvořit něco tak nádherného a vybudovat tak báječný domov pro sirotky, de facto z ničeho. Nyní se tam starají o 35 dětí, které zachránili a poskytli jim láskyplný domov a velice kvalitní vzdělání. Děti jsou zde učené nejen světským znalostem, ale také hlavně duchovním, aby měly dobrý charakter, což je u dnešního vzdělávání velice důležité, jak s láskou říká a učí duchovní učitel Satja Sai Baba :) Více dětí z ulice nyní bohužel už ale nemohou přijímat, protože na ně nemají prostory a finance. Povedla se ale velká krásná věc, jak už jsem zmiňovala, v současné době se staví velký domov a zároveň velká škola pro 120 opuštěných dětiček, ve vedlejším státě Karnataka, blízko Madikery, ve vesničce Coorg, v krásné džungli v horách, 12 hodin cesty od Puttaparthi. Bude zde nádherné ekologické bydlení, kvalitní škola, farma a políčka, kde bude vše organické a šetrné k přírodě a následně je to zde bude živit, ať už pěstováním zeleniny či chováním kraviček na mléko a mléčné výrobky. Tato nádherná nadace www.childrensproject.org, žije jen díky sponzorským darům, dobrosrdečných lidí. A tak je potřeba na tento chod a tuto stavbu stále spousta peněz. Jezdí sem také učit dobrovolní učitelé z celého světa a děti jsou úžasně multikulturní, chytré, snaživé a vděčné. Každý kdo jednou tuto krásnou velkou rodinu navštíví, tak ho to velice vezme za srdce a za dětmi se neustále vrací a snaží se pomáhat. Ať už z Kanady, USA, Austrálie, Holandska, Rakouska či nyní prostřednictvím Bindu z České republiky :) Potkala jsem tam opravdu úžasné lidi z celého světa. Je to taková nádherná síla a energie, když vidíte, co zde vzniká a jaké jsou z dětí úžasné a Lásky plné osobnosti, ač si jako malé prošly doslova peklem…

Je to neskutečné, co zde tito lidé svou Láskou a otevřenou náručí a srdcem dokázali... Velice mě to vše vzalo za srdce, tolik Lásky jsem ještě nikde nezažila. Jsem obrovsky vděčná, že to všechno tak nádherně zapadlo a já tyto lidi měla to štěstí a dar potkat, a můžu se nyní prostřednictvím Bindu podílet na této krásné Bohulibé činnosti a právě zde pomáhat. Tyto děti, až dostudují, chtějí pak následně pomáhat dalším dětem z ulice a žít dobrý a spořádaný život v lásce, službě a pomoci jejich zemi a rodinám. Tvoří se zde tak nádherný řetězec Lásky, pomoci a radosti, a já děkuji Bohu, že můžu být "při tom." Vidím zde obrovský smysl a konkrétní krásné výsledky, že to má smysl pomáhat, byť by to bylo i našich jen pár korunek, stojí to za to. Je zde potřeba každá naše koruna a západní svět zde opravdu může konkrétně pomoci něco změnit a pomoci. Má to smysl! ;) A ještě Vás to vnitřně naplní, že děláte něco prospěšného a dobrého... ;)

Zároveň bych chtěla tímto lidem tady u nás ukázat a ozřejmit, co se děje v daleké Indii... a aby jim to tady otevřelo trošku oči a hlavně srdce, a uvědomili si, co oni tady mají. Kolikrát si toho ani neváží... A ani si neuvědomujeme, jak jsme vlastně bohatí.... ale přitom jsme chudí. To lidé v Indii jsou oproti nám bohatí, ač nic nevlastní, nemají žádné materiální statky a zabezpečení, kolikrát ani střechu nad hlavou, ale oproti nám jsou duševně bohatí, protože žijí v Lásce, míru, s přírodou a s Bohem... jejich úsměvy, oči a pokora k životu, hovoří za vše..

Indie je taková škola života :) Vždycky říkám, kdo si tady stěžuje a má "rádoby problémy", tak ať jede do Indie… tam spoustu věcí přehodnotí a bude si vážit holého života. Já od té doby de facto nemám problémy... :) Jsem vděčná za to, že mi teče pitná voda z kohoutku, mám co k snídani, obědu a večeři, střechu nad hlavou a mám kolem sebe úžasnou rodinu a přátelé, a jsem zdravá... O tom to je! Ne o hromadění majetku, stresu a shonu... ;) A když se pak podaří udělat trošku radosti a poslat dětem do Indie finanční pomoc, je to pro mě největší radost, a že ještě jsou dobří lidé, kteří nemyslí jen na sebe, mají dobré srdce a pomáhají ostatním :) My máme problémy jen ve své mysli... To v Indii májí lidé opravdické problémy – existenční problémy. A přitom jejich duše oproti našim, tak září... :) Od nich bychom se na jednu stranu měli učit… ;)

Ale aby to nevypadalo, že jen já já... všechno sama... nene :) Velké díky patří především mým úžasným láskyplným rodičům, rodině a skvělým přátelům za jejich podporu a pomoc. Mám kolem sebe úžasné lidičky, co pomáhají, jak kdo může a umí. Kamarádce vděčím za vznik tohoto webu, další kamarádce za logo, kamarádovi za bannery... Dalším za věnované penízky, plyšáčky, zakoupení krásné knihy Malí prosebníci a její prodej.
Tuto knihu s dojemnými příběhy dětí z Children's Project Trust, se mi podařilo v únoru 2011 přivézt z Indie, s požehnáním k vydání v ČR. Následně úžasná žena, rodinná přítelkyně a má prababička (jak s láskou říká :) - Dr. Ruth Hálová, mi knihu přeložila, sehnali se v rekordním čase doslova zázrakem sponzoři a finance na vydání, a kniha byla za 3 měsíce v českém jazyce na světě :)
Moc doporučuji si tuto knihu přečíst, vezme Vás doslova za srdce, nahlédnete do osudů zachráněných dětí z CPT a vzniku celého tohoto nádherného projektu ;) Kniha Malí prosebníci stojí 100 Kč a celých 100 Kč putuje hrdinům z této knihy. Více informací o knize v sekci - Jak nám můžete pomoci, kde si ji také můžete rovnou objednat, popř. i v elektronické podobě ;)

Také velké poděkování patří všem Bindu přátelům, co pravidelně sdílí a šíří příspěvky na Facebooku. Moc to Bindu pomáhá, aby se o nás dozvědělo co nejvíce lidí. Takže bez těchto všech osůbek by Bindu nebylo Bindu... Ještě jednou velké DÍKY! :)

Každý kdo přidá pomocnou ruku, ať už jakýmkoliv způsobem, se stává součástí… :)

Jsem vděčná za jakoukoliv pomoc, nápad, spolupráci... Proto kdyby Vás někoho napadlo, jak pomoci, šířit, spolupracovat, kde třeba prodávat knihu Malí prosebníci, uspořádat nějakou prezentaci, sbírku atp., neváhejte a kontaktujte mě, prosím.

Dobrých skutků není nikdy dost… A přitom stačí tak málo… Udělat dobrý skutek a být tak zároveň součástí velkého snu těchto indických dětí, kterým se dříve už ani nesnilo, že by mohly mít domov, milující rodinu, kamarády, umět číst a psát… někdo je pohladil, obejmul a pomazlil… Věřte mi, má to smysl a to obrovský!

Jen kdyby každý, kdo zavítá na naše stránky, dal ze svého účtu trvalý měsíční příkaz, byť s jednou stokorunou (o kterou určitě nikdo nezchudne :), hned by se dětem za rok nastřádalo na školní pomůcky... :)

Kdo by jste pak chtěli samotné děti v Indii třeba i navštívit a podívat se, jak to vše probíhá, jak jsou děti úžasné, kam popřípadě putují Vaše penízky, navštívit i krásnou stavbu a nový domov dětí v horách, popř. pomoci s učením dětí... není problém. Vypravím Vám itinerář na cestu a zařídím setkání ;) V Indii Vás moc rádi uvítají ;)

Na stránkách Bindu na Facebooku pravidelně zveřejňuji, co je v Indii u dětí nového či zajímavé informace, co se děje atp. Také to najdete zde na webu v Novinkách. Na Facebooku v albech, pak najdete fotky dětí z cest po Indii, fotečky dětí z CPT a školičky, kde se zatím podařilo udělat trošku radosti. Tady jsem zatím bohužel ještě neměla čas všechny fotky a popisky vložit, (na Fb se to snáze a rychleji vkládá) tak jakmile mi to čas dovolí, tak to zde doplním. Již brzy se také chystá rekonstrukce celého webu. Ráda bych, aby to vše bylo transparentní a sponzoři viděli, kam jdou konkrétní peníze a co je nového. Také zde připravuji vložit otevřený účet, aby jste mohli vidět všechny finanční toky, jak všechny penízky od začátku putují přímo do Indie ;)

Také se s Vámi, s kýmkoliv ráda osobně setkám a popovídám více o této problematice, Indii, opuštěných dětech, atp., kdyby jste měli někdo zájem :) Je možnost i uspořádat nějakou přednášku, posezení, diskusi, atp. ;)

Ještě bych tu ráda sdělila, že občanské sdružení Bindu je nezisková organizace, tudíž já z této činnosti žádné finance sama pro sebe nemám. Je to nezisková organizace založena na pomoc dětem v Indii, ne mně, a tak také všechny peníze putují do Indie přímo k dětem ;) Já sama z toho nemám žádný plat, odměny, kapesné… nic. O účetnictví se mi pak stará zdarma můj tatínek, takže Bindu nemá žádné výdaje okolo, jako třeba u jiných neziskových organizacích… vše putuje do korunky přímo dětem ;) Ručím za to, že všechny Vaše peníze se dostávají jen do správných rukou v Indii a starám se o to vše jen já, takže se nemusíte bát, že by něco bylo zneužito nebo zpronevěřeno ;)

Také se mi dost lidiček ozývá, že by rádi přispěli alespoň věcičkami po svých dětech, hračkami atd. Bohužel to vše ale do Indie nemohu sama převézt a letecká doprava vyjde velmi draho. Nejvíce jsou potřeba finanční příspěvky. Ale když se podaří, posílám lehké balíčky po přátelích, kteří tam mají občas poblíž cestu, anebo když tam jedu sama, co poberu, odvezu. (Na Vánoce se tam zase chystám :) Je ale škoda, aby ony věcičky, které nemůžu do Indie přepravit, nebyly využity a zůstaly ležet lidem nevyužité třeba na půdě či ve sklepě. Proto po domluvě, jestli budete souhlasit a chcete něco věnovat dál potřebným, tak je pak možné, že věci protřídím a co nebudu moci použít a odvézt indickým dětem, tak věnujeme tady v ČR České charitě do azylových domů pro opuštěné matky a jejich děti. Jsem s nimi domluvená a jsou za jakoukoliv pomoc a věci velice rádi a vděční – www.charita.cz. Takže mě klidně také kontaktujte ;) Jsem ráda, že se to dá i takto spojit a můžeme společně dělat i trošku radosti a pomoci tady v České republice. :)

Děkuji Vám, že jste dočetli až sem a jestli Vás tato charitativní organizace a tato myšlenka pomoci oslovily, a budete se chtít společně s námi podílet na této krásné dobré věci a být součástí, budu Vám moc vděčná a nejen já! ;))

"Dej a bude Ti dáno…" ;))

Číslo Bindu účtu pro finanční dary je: 2700099493/2010

Velice Vám všem děkuji :)

A jestli Vás tato charitativní organizace neoslovila a necítíte, že by jste chtěli zrovna tyto dětičky podpořit a podporovat... prosím, pomáhejte jinde. Dobrých skutků není nikdy dost ;) Je to moc důležité, pomáhat ostatním, otevírá to naše srdce a srdce našich blízkých… ;)

Neb: "Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to žít" ;) Jak řekl moudrý pan Albert Einstein ;)

S Láskou a přáním, ať se Vám vše v životě daří a jste šťastní

Petra Paličková :) ♥


P.S. Kdyby Vás cokoliv více zajímalo, nebo jste měli nápad, jak pomoci, neváhejte mě kontaktovat zde: bindu.neziskovka@gmail.com nebo na FB.

Budu se těšit :) ♥

VÍCE LÁSKY = LEPŠÍ SVĚT! :)

LOVE ALL – SERVE ALL. HELP EVER – HURT NEVER! ;) ♥ ॐ